Jsme TO, co hledáme

Za všechna ta přikázání a pravidla o tom, jací máme být a jak se máme chovat, abychom byli přijatelní.

Možná, když jsme uvěřili této vnější autoritě a začali jsme se bát sami sebe, byli jsme snadno ovladatelní.

Možná jen bylo zneužito naše dětství a nadřazenost dospělých, kteří nás měli ve své moci po dlouhá staletí.

Možná jsme zůstali a náboženstvím byli udržováni v roli bezmocných dětí, které musí poslouchat a plnit úkoly, aby byly přijatelné. 

Možná jsme byli udržováni v hlavě a ve školství, aby se ten pocit prohloubil, abychom se stali ještě více vystrašenými, že jsme špatní a bezmocnými. 

Možná jsme se báli vyjadřovat, ze strachu, že jsme nedostateční a skrývali jsme svou pravou tvář, protože to tak dělali všichni kolem nás. Naši dospělí byly uvnitř sebe stále vystrašené děti. 

Morálka společnosti zvítězila nad naší vnitřní pravdou, autoritou těla, "Boha", který nás stvořil jedinečné. 

Naučili jsme se skrývat a potlačovat, své city, emoce, živost, projevy sebe sama skrze naše tělo. To, jací doopravdy jsme. 

Naučili jsme se přemýšlet o tom, co je vhodné, co můžeme a co ne, korigovali jsme se a ovládali. Snažili jsme se to mít jinak. Být někým jiným. 

Věřili jsme více myšlenkám a vnějšímu světu než sami sobě, tomu, kdo doopravdy jsme a jak to vnímáme.

Otočili jsme svou pozornost ven na druhé a opustili jsme sami sebe. 

Povýšili jsme se nad svá "zvířecí těla", radost ze sebe, života, sexuality do hlav a myšlenek a zakázali jsme se milovat se a prožívat se s láskou k sobě. 

Vyňali jsme se z přírody, z jednoty se vším, co je na této planetě. 

Přestali jsme cítit sami nejen sami sebe, ale tím i druhé, lidí i zvířata, přírodu i Zemi. 

Báli jsme se myslet na sebe, na svůj život, svoje potřeby, všímat si sebe sama. 

Ocitli jsme se opuštění a osamělí uprostřed davu. Báli jsme se druhých. Vzdali jsme se své moci a síly. Svých skutečných potřeb.

Nevěřili jsme sobě ani nikomu. Nemohli jsme se o nikoho opřít. 

Možná je čas dovolit si být jedno se sebou, stát za sebou. Vnímat svou realitu, to jak se skutečně cítíme a projevit to. Vyjádřit se pravdivě. Prožít se. 

Možná je čas si uvědomit, že my jsme jedno se sebou a skrze tělo se vším, co je na této planetě. 

Možná, že když si uvědomíme, že jsme jeden z mnoha a pod tím všichni TO jedno, tak se můžeme konečně uvolnit a prožívat sami sebe bezpečně nejen se sebou , ale i s druhými. 

Protože TO ví, skrze tělo lépe než my, proč jsme právě takoví. Proč se takto cítíme. Proč se to tak děje.

Naším úkolem je "jen" zůstat u SEBE a uvědomovat si, jak JÁ se cítím a co JÁ potřebuji. 

Odevzdat se sobě - Bohu - přírodě a nechat se vést.

Zevnitř. 

Srdce ví.

Jsme TO.

Věřte v sebe. 

Sobě.

Jak byste se cítili ve svém životě, kdybyste si TO uvědomili?

Pomůžeme vám uvidět se. 

Sejít z hlavy do těla. 

Najít se.  

Uvědomit si sami sebe. 

Vrátit se domů.

Mirka Zagozdová

www.pribehy-emoci.cz

www.emocezvirat.cz

www.mezi-svety.cz