Trauma

Trauma je dovolit nedůstojné zacházení se sebou samým. 

Se svým tělem.

To, že musím něco trpět a nemůžu se za sebe postavit. Na vlastní nohy a odejít. Opustit situaci, lidi se kterými se nemůžu cítit a prožívat tak, jak potřebuji. 

Trauma je smířit se s tím, jak to je a nedovolit si chtít víc. Čekat, že se situace nebo ten druhý změní. Žít ve vnitřním konfliktu mezi sebou a druhými.

Trauma není to, co se stalo v dětství, ale to co se pořád opakuje a čeká, až se zachovám jinak. 

Trauma je to, co se děje teď a já to dovolím.

To, co si nechám líbit a mlčky to trpim.

Potom se cítím jako oběť, bezmocná, nemocná, trpěná, ohrožená, odmítána a nemilovaná. 

Jako by část mě byla mrtvá.

Doslova se bojím o svůj život, protože jsem ho popřela, potlačila a skryla ve svém těle. 

Trpím úzkostí a jsem ve stresu. 

V neustálém vnitřním konfliktu. 

Přestala jsem sama sebe ztělesňovat a vyjadřovat. 

Potřebuji převzít zodpovědnost za to, jak se cítím a něco udělat pro to, aby mi bylo líp. 

Dostát závazku vůči sobě a postarat se o sebe. 

Vyjádřit se, odejít, ohnat se, utéct , bouchnout, zakřičet, požádat o pomoc... 

Nenechat si líbit špatné zacházení.

Přestat být pasivní a pořád mlčky přemýšlet, ale naopak ožít a ukázat se. 

Vyjádřit se tělem. 

Ohrožená se cítím, když když si nedokážu v té situaci, s druhým člověkem uvědomit sama sebe a mlčky trpim chování druhých, okolnosti. 

Cítím se jako bezmocné dítě.

Sama sebe si uvědomím ve chvíli, kdy vyjádřím a nahlas svou pravdu. Ukážu se. 

Když přestanu tiše trpět a skrývat se ze strachu, že já jsem špatně, že se TAK cítím. 

Musím si uvědomit, že špatné je chování druhých, které nás zraňuje. Ne já. 

Já nenesu zodpovědnost za chování druhých.

Jejich chování vypovídá o nich, ne o nás. 

Nejsou odrazem nás samých. Zrcadlem.

Potřebuji se přestat za sebe stydět, přestat se cítit vinna, že se ke mě TAK chovají.

Převzít zodpovědnost za sebe, najít odvahu, opřít se o své tělo a jednat.

Ve svém zájmu.

Myslet na sebe.

Být tu pro sebe.

Vinu a stud cítím sama před sebou za to, že dovolím, aby se mnou bylo nedůstojně zacházeno.

Potřebuji probudit půd sebezáchovy těla, který jsem potlačila s jeho vyjadřováním. Mlčením.

Přestat být hodná. 

Postavit se na vlastní nohy.

Uvědomit si, že už můžu.

Už jsem dospělá. 

Vzít si zpátky svůj život, důstojnost, sílu a moc.

Nad svým tělem, nad sebou samým. 

Stát se vlastní autoritou.

Postarat se o sebe, spolehnout se na sebe a cítit se se sebou v bezpečí. 

Láska neznamená stát se věcí, majetkem druhého člověka. Být k dispozici a snášet cokoliv. 

Láska znamená zvolit si cítit se sebou. 

Zastat se sám sebe. 

Dovolat se sám sebe.

Změnit kvůli sobě situaci. 

Abych se cítila dobře. 

Láska je ztotožnit se se svým tělem. 

Se svým vnitřním životem - s tím co cítím. Přestat popírat své potřeby. 

Láska je krok za krokem si uvědomovat sama sebe, nacházet znovu svou sílu a ztělesňovat to, kým jsem. 

Navázat vztah se svým tělem a postupně se stát jedním. 

Když si dovolíme milovat, ctít sami sebe, už si nikdy nedovolíme trpět. 

Dovolíme si následovat sami sebe. 

🌿

Nezůstavejte tam, kde vás tolerují.

Běžte tam, kde vás oslavují. 

Tohle je váš život.

Váš jedinečný čas.

🌿

Mirka Zagozdová