Alergie na pyl u muže

25.05.2021

Vyšlo to kolem jeho 10 let.

Cítil se přemožený na všech úrovních. Nepoznával se. Jako by si s ním všichni dělali, co chtěli. Otupělost mysli a smyslů. Silný pocit izolace. Vnější dojmy nepronikaly dovnitř. Lhostejnost vůči sobě. Úzkost vyvolaná vlastním stavem. Jako by se podřídil vůli ostatních a ztratil tu svoji. Pocit změny osobnosti. Únik energie. Pocit šikany. Jako by měl pocit, že nemá právo na vztah se sebou. Pocit frustrace. Beznaděj. Pocit životní marnosti bez sebe. Opuštěnosti, osamělosti bez východiska. Psychická únava. Jako by na sebe zapomněl. Myslel si, že je natolik nepřitažlivý a nepřijatelný, že nemá právo se milovat. Pocit viny, že je celý špatně. Přizpůsobivost. Nerovné postavení. Nízké sebevědomí. Nečinnost. Bez energie a chuti do života. Popřel sám sebe. Potřeboval si důvěřovat. Být zvídavý k sobě, otevřený, plný lásky a porozumění se sebou. 

Jako by byl ale příliš vstřícný k okolí a tím šel proti sobě. Jako by ho to hluboce zasáhlo. Nebyl schopný hněvu, postavit se za sebe. Jako by ho ta vlastní proradnost tak hluboce zasáhla, že už si nebyl schopný si důvěřovat.

Jako by potřeboval budovat vztah sám k sobě. Poznávat sám sebe, svá zákoutí, myšlenky, zvídavě, otevřeně a s důvěrou se vnímat, cítit... Potřeboval porozumět sám sobě.

Jako by v interakci s vnějším světem potřeboval poznat ten svůj vnitřní svět. Jako by ale nemohl úplně dělat a prožívat sám sebe. Dělat to, co on potřeboval. Tak, jak to potřeboval.

Jako by na sebe rezignoval. Jako by měl pocit, že nemá právo na to, na sebe. Mít to podle sebe. Být takový, jaký je. Jako by měl pocit, že je špatně a že musí být takový, jak se od něj očekávalo. Jako by ztratil svou vůli a cestu, své jedinečné pojetí života, zapomněl sám na sebe, popřel sám sebe a snažil se být jiný, aby byl přijatelný.

Jako by i jeho práce (zkoumá přírodu) byla snaha o objevení sebe sama vytočená ven. Ta zvídavost, porozumění, které potřeboval sám od sebe, jako by směřuje ven a zároveň to někde v sobě ví, že se potřebuje otočit dovnitř. Jako by uvnitř pláče po své pozornosti. Být pro sebe důvěryhodný takový, jaký je. Vrátit se k sobě a navázat se sebou vztah, kde se bude objevovat a žasnout nad svou jedinečností a vnitřní krásou. 

Jako by objevoval vnější svět místo toho, aby si uvědomil, přiznal a přijmul své vlastní pocity, které má on z působení vnějšího světa na něj. A tak vlastně zkoumal sám sebe. To přijetí pocitů, je přijetí sám sebe a jeho pravda. Jejím vyslovením dává sobě a světu najevo, kdo je. Tvoří si sebe, svoji realitu zevnitř. 

© 2016 - 2024, Příběhy emocí. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!