Cítila jsem se opuštěná

Jako by mě opustila láska mého života.

Jako by odešel ten, na kom závisel můj život.

Jako by zhasla všechna světla a najednou nebyl důvod, proč žít.

Jako by celý můj život ztratil smysl.

Myslela jsem si, že ON je můj život a důvod, proč jsem tady.

Bála jsem se být sama.

Chyběl mi někdo, s kým bych mohla být.

Neviděla jsem sama sebe.

Nikdy mě nenapadlo, že ten smutek a pocity prázdna necítím kvůli němu.

Ale že moje tělo cítí zármutek, protože sama sebe přehlížím.

Netušila jsem, že ty pocity nevyvolal JEHO odchod, ale že já už dávno opustila sama sebe. 

Že jsem se v jeho přítomnosti začala ignorovat a ponižovat svou důležitost, že jsem všechnu svou pozornost dala jemu a na sebe jsem zapomněla.

To moje tělo, já sama jsem plakala po své přítomnosti, po své lásce a cítění sebe sama. Po své pozornosti.

Já tomu volání ale nerozuměla a myslela jsem si, že potřebuji jeho.

A tak jsem se svůj smutek snažila uzdravit přítomností druhých, místo toho, abych sama sebe obejmula svou pozorností, vědomím, že jsem tady a že se se vnímám. Nejsem sama.  

Já k životu potřebuji sama sebe. 

Kdysi jsem se opustila, ale už jsem se našla. ❤️