Člověk

je člověk. 

Člověk, který zapomněl na to, kým doopravdy 

je a kam patří.

Člověk týraný myslí - zákony, předsudky, představami z venku, které si stanovil sám 

bez ohledu na svou přirozenost. 

Člověk, který sám sobě nedovoluje být tím, 

kým je. Cítit a prožívat to, co je, svůj život v těle.

Člověk, který se bojí sám sebe a myslí si, 

že byl stvořen špatně a snaží se opravit, přetvořit, potlačit, kontrolovat. 

Sebe, svůj život, své tělo.

Člověk, který se tak oddělil a odcizil sám sobě, že si myslí, že sem nepatří. 

Že si myslí, že on má vše pod kontrolou. 

Že on vládne přírodě. 

Který se povýšil nad vše, co je. 

Člověk, který se tak bojí svého odpojení, 

že se bojí přiznat si, že nic neví. 

Který se bojí odevzdat se přírodě 

a nechat se jí vést. Zevnitř.

Člověk, který sám sebe vyhnal z ráje na zemi 

a žije si své vlastní peklo v hlavě.

Je čas si vzpomenout.

Osvobodit tělo z nadvlády mysli.

Uznat jeho inteligenci.

Napojení na život.

Život v něm.

Přestat ho ponižovat, pokořovat, 

týrat a odpírat mu lásku a city. 

V minulém století jsme si mysleli, 

že miminka a zvířata nic necítí.

 

Dosud si myslíme, že tělo je věc,

kterou používáme a že není citlivé. 

Živé. 

Je čas to vědomí změnit. 

Vrátit tělu respekt a úctu, lásku.

Spojit se skrze něj se vším, co je.

Obnovit vědomí lidskosti.

Skrze tělo jsme jedno.

Tělo je Bohem.

Příroda je Bohem.

Mirka Zagozdová