Placenta

12.09.2018

Asi před 14 dny jsem byla cítila, že si mám po letech dát kuličku homeopatika z placenty, kterou které jsem si nechala po porodu udělat... A to všechno, co se do dnešního dne stalo bylo velmi silné, včetně tohoto uvědomění... Cítím vděčnost a vedení Boha, vidím souvislosti, jak se to všechno až do dnešního dne poskládalo, aby se to mohlo stát. 

Dnes ráno jsem se podívala na svůj příběh. Proč mám strach dát svobodu sobě i mému příteli, se kterým se rozcházíme. Proč se ho bojím pustit. Byl ve mě strach, že budu litovat a že už to nepůjde vrátit. Tento strach se mi zhmotnil i v minulém vztahu, kdy jsem chtěla odejít, věděla jsem, že to je dobře, že to tak má být, ale pořád jsem čekala na zázrak... až si partner našel jinou ženu a já odešla hned. A dlouho jsem se pak s tím nemohla vyrovnat. Byla to pro mě zrada, že nic neudělal pro mě, že mě nechal radši jít... Že takto jsem to nechtěla. A ten strach se mi teď opakuje...

Podívala jsem se na to PROČ, co je potřeba uvidět a uzdravit, co je za tím...

A vyšlo mi, že to souvisí s placentou a jejím odstřižením po porodu.

Cítila jsem se přemožená na všech úrovních. Nevěděla jsem, co se děje, nepoznávala jsem se. Silný pocit izolace. Únik energie. Úzkost. Jako by se mi zavřela cesta k radosti. Musela jsem sama bojovat za svou integritu, celistvost. Přecitlivělost všech smyslů. Cítila jsem se podvedená. Zlost se střídal se smutkem. Toužila jsem být srdečná, ale cítila jsem se přehlédnutá.

"Dítě vnímá bezprostředně po porodu placentu daleko víc než matku samotnou. Když placentu odstřihnete je dítě zcela dezorientované a zraněné. A dává to smysl, placenta je nedílnou součástí dítěte. Vznikla spolu s miminkem ze spermie a vajíčka. Je to právě placenta, která miminko živila a chránila po celou dobu těhotenství.

Matka je tou, která poskytuje oběma, dítěti i placentě, úctu a láskyplný prostor, aby mohlo dojít k přirozenému, nenásilnému oddělení.

Devět měsíců žije dítě v plodové vodě matky, je to taková malá rybička a všechny živiny včetně kyslíku získává skrz pupečník a placentu. Příchodem na svět se pro něj najednou mění způsob dýchání, a proto je pro něj první nádech hodně bolestný pocit. Protože jeho plíce se fyziologicky teprve rozbalují a začínají fungovat. A když se pupečník přestřihne předčasně, přestane k němu proudit nejenom kyslík, který mu může výrazně ulevit první okamžiky na světě, ale také spousta ostatních látek a hlavně hormony, které ukončují porod. Takže ani matka, ani dítě nedostanou informaci, že je porod u konce.

Každé narozené dítě je neskutečně citlivé a vnímá naprosto všechno ze svého okolí. Všechno je pro něj otevřené."

Více o placentě a porodu najdete https://www.lotosovyporod.cz/clanky/

Jsem dula. Svoji dceru jsem porodila doma a placentu jí zachovala 24 hodin, než jsme pupečník přestřihli. Kdybych tenkrát věděla to, co dnes, nechám ho odpadnout...

Mám pocit, ze všeho, co jsem placentě četla a co se mi poskládalo, že placenta je naší součástí a jako by měla i část naší duše, která spolu s naší duší, s námi v bříšku maminky komunikovala. Byla náš první přítel a partner, byla nám výživou i domovem. Je to první zkušenost duše ve hmotě. A taky první možnost, v případě lotosového porodu se rozloučit. Protože obě, placenta i dítě ví, že po porodu se musí rozloučit, že je to přirozené a jejich čas, spolupráce, prostě vypršela a oddělí se. A část duše z placenty přirozeně přejde do dítěte, protože jsou jedno. A člověk asi potom v životě nemá problém pouštět a nebojí se změn...

A když dojde k tomuto násilnému přestřižení... Dítě to nečeká. Já to vnímala jako zradu. Odešla bez rozloučení. Chyběla mi k tomu přechodu... A tento pocit byl ve mě dost silný a od dětství se mi v různých situacích opakoval, aby byl uzdraven. Abych se mohla konečně cítit celistvá.

Možná je duše placenty ta spřízněná duše, spoluduše, kterou celý život hledáme vně. Někoho, kdo o nás všechno ví, pečuje o nás a miluje nás bez podmínek...


© 2016 - 2024, Příběhy emocí. 

Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!