Podrážděný močový měchýř a pánev ženy

Vyšlo to kolem 33 let vůči muži.

Cítila se odmítnutá. Ustoupila ze své pozice. Ubylo jejího vlivu, moci nad sebou. Pocit nedůvěry sobě. Vyloučení. Velká přizpůsobivost, křečovitá snaha. Skrývání hněvu. Nemohla s ním najít jednotu. Pocit osamělosti. Oddělení od sebe sama a emocí. Dusila je v sobě. Pocit vlastní nedostatečnosti. Obtížná komunikace. Stěžování si. Její sebedůvěra byla závislá na jeho uznání. Toužila jsi po štěstí, lásce. Cítila se ale lhostejná, zbytečná. Všechno ji bolestně skličovalo. Zůstávala uzavřena ve svém světě. Jako by se odstranila, ztratila se sebou kontakt. Ztrácela nad sebou kontrolu. Cítila se zničená. Potlačený hněv z bezvýchodnosti situace. Ulpěla na pocitu křivdy. Nechtěla to dělat. Nejistota v kontaktu. Úzkost. Potřebovala být otevřená, a v případě zranění se uzavřít, ale nedokázala se stáhnout a zůstala otevřená. Necítila se bezpečně. Strach z dotyku. Jako by ji pronásledovaly myšlenky, představy všeho, co se stalo.

Jako by se mu příliš otevřela, na úkor sebe. Jako by se nějak bála sama sebe. Jako by pro ni byl důležitější než ona sama. Jako by chtěla po něm, aby byla pro něj důležitá, ale sama pro sebe nebyla.

Jako by sama pro sebe se ztratila a chtěla od něj, aby jí dal, co potřebovala. Uznání sebe sama a své cesty. Jako by nechtěla cítit, že to tak nemá být a místo toho, aby se stáhla a odešla, vědoma si sebe sama, tak se sobě ztratila a stal se pro ni důležitější než ona sama pro sebe.

Jako by ji na nějaké úrovni ovládal tím, že u něj hledala to, co si sama odepřela. Vědomí si sebe sama. Jako by ho potřebovala, aby věděla, co cítí. Ale nějak směrem k němu, ale jako by se z toho vytratila ona. Jako by nebyla spojená se sebou a s tím, co cítíš ona.

Jako by to hledala u něj, ale nekomunikovala sama se sebou. S tím, co ona cítí vůči němu. Co ona potřebuje. Jako by tohle úplně ignorovala a jen cítila jeho a sebe v reakci na něj. 

Ale jako by nedokázala cítit to, co ona cítila, ve svém těle, ve své pánvi. Jako by se úplně od sebe sama odstřihla. 

Jako by potřebovala se ucítit ne z venku, z hlavy a reakce na něj, ale zevnitř, z těla, spojit se se sebou, se svým Já a tím, co ty cítí a prožívá.

Najít oporu a bezpečí uvnitř sebe. Tím, že se spojí se svým tělem a emocemi. Že je uzná, dá jim pozornost, nebude je potlačovat hlavou. Dovolí si je cítit, komunikovat je se sebou pravdivě. Jakékoli. Neodmítat je. 

Vycházet ze sebe. 

Když to neudělá, hledá oporu venku mimo sebe. Nedokáže ucítit, co s ní ladí a co neladí. Nedokáže se ochránit tím, že když ucítí, že tohle ne, že prostě se stáhne a odejde.

 Zůstává pořád přístupná a otevřená. A čeká a nechává se zraňovat. Je na něm závislá. Potřebuje ho.

Jako by byla svým vědomím u něj. Jako by se jeho očima dívala na sebe. Jako by skrze něj přijímala sebe. Jako by ale sebe opustila a odešla od sebe, ale dívala se na sebe skrze něj, jeho pohledem. Jako by se od sebe úplně odstřihla. 

A sebe hodnotila jeho přístupem k sobě. Jako by to co on říkal, schvaloval... to vzala za své, že to je ona. Jako by sebou nevědomě nechala manipulovat, jako by jí její tělo nepatřilo a vzdala se sama sebe. 

Jako by její podstata bytí, její střed, pánev byly prázdné, protože byla bez sebe, opustila své tělo. 

Jako by se na sebe dívala z venku, skrze něj a to co on říkal, si vzala za své, že to je ona.

Jako by se potřebovala vtělit. Uvědomit si sama sebe ze vnitř. Vnímat sama sebe. 

Potřebuje se častěji dívat do zrcadla a uvědomit si, že tohle je ona. 

Říct si, už jsem to zase Já. 

Už jsem zpátky, doma, v sobě.

Homeopatika jí pomohou se vrátit se do těla.