Přijetí vlastní smrtelnosti

27.07.2023

Když je vám oznámena diagnóza, když se bojíte nemoci, když máte strach, že brzy umřete, když se ocitnete tváří v tvář své smrti, zastavte se.

Možná je vaší reakcí na strach popírání. Možná cítíte zmatek, nechcete tomu věřit. Možná se zlobíte. Možná se ptáte, proč zrovna já? Možná se všechny ty pocity střídají. A je tam spousta dalších. Možná se tak moc bojíte, že se pořád pozorujete. Možná se vyhybáte tomu vůbec něco cítit. Možná jste úplně zahlcení a nevíte, co dělat.

Zastavte se. Dokud budete plně ponoření do situace, pokud si nedokážete uvědomit sami sebe a budete pobíhat kolem sebe a snažit se to vyřešit, budete se bát.

Budete v tom sami bez sebe.

Možná se cesta dál se ukáže teprve, když paradoxně přestanete dělat myšlenkami všechno pro to, abyste se uzdravili a přijmete to takové, jaké to je.

Když přestanete o sobě přemýšlet. Když se přestanete snažit necítit strach ze smrti. Když se budete snažit neuvěřit a nepodlehnout nemoci. Když se budete snažit mít naději a věřit v dobrý konec. Když se budete snažit ignorovat to, co doopravdy cítíte ze strachu, že když si to plně uvědomíte, tak zemřete. Když se budete snažit být silní a unést to sami, abyste nezranili své blízké...

V těchto chvílích lžete sami sobě a ignorujete se.

To, co nejvíc potřebuje vaši pozornost a péči, váš zájem jsou právě TY pocity a emoce v těle, které tím vším nevidíte . Sami sebe.

To, co je ne-mocné a bolavé ve vás je právě to tělo, se vším, co cítíte a prožíváte. To co přehlížíte jste vy z masa a kostí, vy jako člověk. Vy nevnímáte sami sebe.

Možná teprve až ve chvíli, kdy se zastavíte a uvědomíte si naplno tu pravdu - ne diagnózu, nemoc, situaci, ale pravdu toho, jak VY se právě teď cítíte, možná poprvé v životě, aniž byste se sebou manipulovali, popírali se, kontrolovali se, bojovali se sebou, odporovali sami sobě, utíkali před sebou, svým životem - se opravdu setkáte sami se sebou.

A tohle setkání, pravdivé uvědomění si toho, jak se cítíte, čeho se bojíte a co vás přivedlo do tohoto okamžiku, může být teprve začátkem léčení a uzdravení.

Možná i přes to zemřete. My všichni jednoho dne zemřeme. Ale pokud si během svého života uvědomíme sami sebe, když se spojíme se sebou, když najdeme sami sebe, přestaneme se bát svého života a tím i smrti.

Můžeme zemřít naplnění sebou, vědomi si svého těla, sami sebe ve svém těle nebo osamělí bez sebe.

Bez vědomí si toho, kdo doopravdy jsme. Oddělení v myšlenkách a představách bez opory sobě, ve svém těle.

Když se přiznáme k sobě, ke svému životu, když se přijmeme se vším, co co cítíme a prožíváme, přijmeme svůj vnitřní život a tím i svou smrtelnost.

Protože jen skrze vědomí svého těla, uvědomění si sami sebe v těle, se můžeme spojit se vším, co je.

Uvědomit si, že jsme nedílnou součástí přírody s její cykličností. Že z ní jsme vzsešli a k ní se vrátíme.

A znovu a znovu....

Možná jsme to chtěli jinak, ale...
Bůh je tělem.

Mirka Zagozdová

Příběh ženy, která se bála rakoviny - https://www.pribehy-emoci.cz/l/nase-telo/