Ptačí hrudník chlapce

28.08.2021
Chlapec v pubertě, má tzv. "ptačí hrudník".
Vyšlo to kolem jeho dvou let.

Cítil hněv vycházející z pocitu jeho nepřijatelnosti pro okolí a nepřijetí té situace. Snažil se bránit. Vzdorovat. Nechtěl si to nechat líbit. Potřeboval vyjádřit sám sebe, vyhranit se. Své já. Nesnášel protiřečení. Odpor k autoritám. Cítil sesl být nechaný na holičkách. Jako by byl citlivý, ale bez empatie. Tvrdost. Lítost. Starosti ohledně budoucnosti. Jako by se nestaral o sebe, ale o druhé. Silný smysl pro spravedlnost, ale neuznal svou autoritu a pravidla. Křečovitost a napětí v těle a mysli. Strach. Cítil se dotčený slovy. Očekával absolutní lásku. Uzavřel se. Skryl to zranění. Zklamání, nedůvěra. Pocit zrady a zasloužené lásky. Tvrdohlavost. Neposednost. Snažil se vyhnout sám sobě. Nevidět se, necítit se. Pocit, že musí být takový, jaký se od něj očekává. Paralyzovalo ho to. Jako by se zastavil tok energie, zablokoval se vývoj. Nechuť jít vpřed, cokoli udělat. Otupělost, duševní slabost, únava. Pocit, že nezvládá život, zodpovědnost za sebe. Plachost, úzkost z očekávání. Nedostatek sebedůvěry. Strach ze ztráty sebekontroly. Ztratil v sobě oporu. Nebyl schopný se pohnout. Úzkost, zoufalství. Hledal viníka toho. Hněv, nespokojenost se sebou. Chtěl být sám. Nesnesl vyrušování. Potřeboval být otevřený, zvídavý, plný lásky a porozumění vůči sobě, ale ta vlastní proradnost ho hluboce zasáhla. Nedokázal obnovit svou důvěru vůči sobě. Od-pustit si. Jako by sám na sobě parazitoval.

Jako by si vzal chování druhých osobně a chtěl ukázat, že to tak není. Jako by se ho dotkly jejich slova a on se naštval a chtěl jim dokázat, že to tak není. Jako by tím ale šel zároveň sám proti sobě. 

Jako by začal pozorovat sám sebe a místo, aby si sám sebe užíval, dělal, co chtěl, tak se pozastavil nad tím, co druzí. 

Jako by to najednou chtěl jinak. Sám sebe. Jako by měl pocit, že má být jiný, podle nich a snažil se změnit. Jako by si přestal věřit. Že to, kdo je, je v pořádku a že si zaslouží lásku jen tím, že je.

Jako by si i sám začal klást podmínky, za kterých může být milovaný. Měnit sám sebe.

Jako by si uvědomil sám sebe, své já a začal se porovnávat s okolím. A přestal si stačit. Jako by se postavil proti sobě a začal sám sebe formovat. Kdo má a kdo nemá být.

Skrze ten vnější svět poznávat sám sebe. 

Vzdor proti sobě. Který se v něm dmul. Bojoval sám se sebou. Jako by tam chyběla pokora vůči sobě. Jako by potřeboval přijmout sám sebe, to čisté Já, kterým je. Jako by to zapřel, sám sebe, nepřijal sám sebe. Své opravdové já. Jako by sám sebou opovrhoval. 

Jako by si potřeboval uvědomit sám sebe a nebojovat už se sebou. Potřebuje přijmout, to, co cítí on. To jsi on. Ne to, co si myslí. Nebo co si o něm myslí ostatní. Jaký by měl být. Vzdoruje tomu vnějšímu světu v sobě.

Jako by se chtěl přízpůsobit nějakému vnějšímu dokonalému obrazu, ale bez ohledu na to, co se děje v něm. Co je on, co cítí, co se jemu líbí, nebo nelíbí... Jeho pravda bez ohledu na to, co kdo okolo na to řekne.

Jako by on něco cítil, chtěl, ale někdo řekl, že tohle se nedělá, buď takový... A on se tím řídí místo toho, abys poslouchal sám sebe. A on to tak nechceš, ale nedokáže vzdorovat, postavit se za svou pravdu, až tak, že se to v něm úplně vzdouvá....

Jako by potřeboval se zastavit a dát si prostor cítit, kdo je doopravdy on a co on cítí a co potřebuje. 

Jako by teď i v té pubertě bojoval s tím, co si myslí o sobě, o tom, co o si vytvořil jako představu o tom, kdo je. Jako by se poskládal podle požadavků okolí a zároveň se teď v něm ozývala jeho podstata. Jako by v něm rostl boj mezi tím, co od něj očekává okolí a pak i on od sebe a tím, kdo je doopravdy on. 

Potřebuje uvidět a ucítit svoji pravdu a svůj život. A začít v maličkostech. Zkusit vnímat, co je on a co není. Co mu dělá radost a co ne. Jako by v tom po krůčcích znovu objevit sám sebe.  
Rozpoznat, co je on a co ne. 

Zkusit se nebát i ozvat se, postavit se za sebe. Říct svůj názor. To, jak to on cítí, vnímá. Komunikovat svoji pravdu.

Hodně pomůže, když si sám s příběhem uvědomí, jak to má. Čím víc tomu porozumí, tím víc se mu uleví a tělo přestane somatizovat vnitřní postoj.

Homeopatika mu s tím pomůžou. 
© 2016 - 2024, Příběhy emocí. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!