Strach ze smrti

Možná ve chvíli, kdy si uvědomíme sami sebe ve svém těle, kdy se probudíme do lidskosti, v tu chvíli se ucítíme jako součást všeho, co je. 

Těla i Země, všeho živého. 

V tu chvíli se přestaneme bát. 

Možná je strach ze smrti jen myšlenka v hlavě na to, jak jsme se kdysi jako malé děti naučili bát se sami sebe. Svého těla, pocitů, emocí. Svého života.

Možná ve chvíli, kdy si dokážeme uvědomit sami sebe ve svém těle a přijmeme svůj život, tak přijmeme i svou smrtelnost jako jeho součást. Staneme se vědomou součástí cyklů přírody.

Možná v tu chvíli si uvědomíme svou jedinečnost, ten dar života v tomto těle, v tomto čase, tu neopakovatelnost.

Možná se v tu chvíli zastavíme a uvolníme se do přítomnosti, do toho, co je. Přestaneme utíkat a jen tak budeme vychutnávat každý okamžik. S vědomím vděčnosti, že ještě můžeme, že jsme tady a živí. Že máme všechno, co potřebujeme. Sebe.

Možná s tímto vědomím, když půjdeme životem, tak půjdeme bděle a vědomě. Užívající si všechno bez rozdílu. Lásku i bolest, smutek i radost, nádech a výdech, začátek i konec... 

Z lásky k životu. 

Půjdeme s lehkostí, protože si uvědomíme, že se není čeho bát.

Že každý z nás jde ten svůj kousek cesty na té naší jedné velké cestě.

Možná se nám nebude jednou chtít zemřít, ale půjdeme smrti vstříc, s důvěrou a s láskou. Vědomě se rozloučíme se životem a blízkými. S vděkem za tento prožitý život se odevzdáme smrti a vydechneme naposledy v tomto těle jako my.

A život půjde dál ❤️

Mirka Zagozdová