Tělo je vědomá bytost

Pojďme se na svůj život podívat z jiného úhlu:

Naše tělo není jen nástroj, kterým procházíme životem, ale samo o sobě je vědomou bytostí. 

V tomto kontextu můžeme tělo vnímat jako živou bytost, která není oddělená od naší vědomé existence, ale je propojena s tím, co nazýváme "já".

Tělo je vědomou bytostí a naše identita se posouvá – nejde o oddělenou mysl, která řídí tělo, ale o propojení mezi myslí a tělem jako jedním celkem, kde vědomí je zakotveno přímo v těle, ne v nějaké abstraktní představě o sobě. 

Já pak je pouhým konceptem vytvořeným myslí, které nám pomáhá organizovat a interpretovat naši zkušenost. 

Ale to "já" není tím, kdo opravdu jsme.

Tělo skutečně pociťuje a prožívá. Je nositelem vědomí, které je součástí jeho existence.

Nejsme odděleni od svého těla. Tělo je součástí našeho vědomí – ne oddělená struktura, kterou bychom používali, ale živý, cítící organismus, který si je vědomý sám sebe. 

Tělo je vědomý subjekt, ne pouze objekt. 

To znamená, že má svou vlastní zkušenost, vlastní způsob prožívání a sebeuvědomění.

Vědomí není omezeno pouze na mysl, ale je součástí celého těla, které prožívá realitu na základě svého vnímání a interakce s okolním světem.

Myšlenky a koncepty "já" nejsou to, co nás definuje. Myšlenky a naše identita jsou nástroje, které používáme k tomu, abychom si zorganizovali zkušenost. Nejsou absolutními definicemi toho, kdo jsme. 

Naše skutečné já je tělo jako živý, vědomý, cítící a citlivý organismus.

Oddělení mezi tělem a myslí je jen iluzí. 

Když se oddělíme od svého těla, máme pocit, že jsme něco víc než jen tělo – ale to je pouze koncept mysli, který nás vede k pocitu separace a vnitřního konfliktu.

Prožívání v těle je klíčové pro naše bytí. Tělo je vědomou bytosti, která není jen formou nebo věcí, ale má vlastní vnímání a propojení s okolím, přírodou, což je mnohem hlubší než jen "nástroj". 

To, co nazýváme "já", je spíše koncept, který si myslíme o sobě, když se díváme na život z určité perspektivy. Z venku.

Tělo není pouze nástrojem pro prožívání emocí, ale je živou, vědomou entitou, která má své vlastní vnímání, které je součástí širšího vědomí přírody. 

Když to přijmeme, zjistíme, že naše vnímání sebe samých se změní. 

Místo konceptu „já“ jako oddělené mysli si můžeme začít uvědomovat, že jsme v každém okamžiku plně spojeni s naším tělem – a tím i s celým světem kolem nás. 

Tělo není pouze objektem pro naše prožitky, ale aktivním účastníkem našeho vědomí a existence.

Můžeme opustit myšlenku oddělenosti mezi tělem a myslí a prožít jednotu v sobě, která přináší hlubší pocit propojení a celistvosti.

Když se uvědomíme, že nejsme odděleni od svého těla, ale že jsme celistvá bytost, kde tělo a mysl spolu tvoří jedno, tak můžeme vnímat sami sebe jako plně propojené a živé, a ne jako oddělené části.

Když se naučíme vnímat své tělo nejen jako nástroj, ale jako aktivního účastníka našeho vědomí, otevírá se nám nový způsob prožívání každého okamžiku. 

Emoce, pocity, myšlenky, všechny jsou propojené, jsou jedním cítícím, myslícím a prožívajícím tělem. 

Mají svou hodnotu, protože tělo je živým mostem mezi naším vnějším světem a vnitřním vědomím.

Je to cesta k hlubší sebedůvěře a k většímu spojení s naším skutečným já, které je autentické a přirozené.

Které bylo a je tvořeno přírodou.

Jak bychom jinak žili s tímto vědomím, že to co cítíme, cítí naše tělo díky našemu přístupu k němu? 

Jak se chováme k druhým...

A jak sami k sobě, k tomu nejbližšímu, který je celým naším životem?

Uzdravení těla i mysli je v našich rukou. 

V našem přístupu ke svému tělu jako k cítící a citlivé bytosti. 

Láska je vztahem, který s ním navážeme. 

Když SE začneme cítit.

Mirka Zagozdová