Tělo je Země

07.02.2022

Možná to je všechno velmi jednoduché.

Možná jsme prostě svým tělem, které je spojeno se Zemí, která je naším "Bohem". A zbytek je hra a iluze mysli.

Realita je jasná.

Je tu Země, která nás zrodila, které jsme součástí. Naše těla jsou složená z prvků země. A jednou se zase zemí stanou.

Je tu Země, se kterou jsme jedno, ze které jsme povstali a zase s ní splyneme.

Země, která nás živí. Která nás žije. Která námi dýchá. Která se skrze nás prožívá. Která se skrze nás poznává.

Jen naše mysl se kdysi v dětství vytočila ven, jako generace před námi a neuměla si uvědomit sama sebe. Hledali jsme se v druhých, věcech, činnostech. V morálce společnosti, vědě i náboženstvích.

Rozebrali jsme svět na kousky. Hledali Boha myslí mimo nás. V představách.

Možná je čas se vrátit domů. Klesnout svou pozorností do svého těla. Místo přemýšlení o světě venku si začít uvědomovat sami sebe.

Svou pravdu. Jedinečnost. Jak se cítíme, co prožíváme, uvnitř sebe.

Možná je čas si uvědomit, že jsme součástí Země. Když si to uvědomíme, můžeme se stát její prodlouženou rukou.

Když mysl utichne, tělo nás skrze pocity a synchronicity povede na naše místo, pro kterou nás Země zrodila. Použije nás je svému spravování a tím se o nás postará. A skrze nás sama o sebe.

Nikdy jsme nebyli svrchovaným bytostmi na Zemi. Jen jsme se v myslích od ní, od své podstaty, těla, oddělili a necítili ji. Zneužívali jsme svá těla i ji.

Možná je čas vrátit se domů. Uvědomit si, odkud opravdu pocházíme.

Že ten ráj je celou dobu tady a teď.

© 2016 - 2024, Příběhy emocí. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!