Zamilovat se do sebe

Vyšlo to kolem jejích 4 let vůči mámě.

Cítila se ohrožená. Bála se cokoli udělat, říct, aby se nerozčílila. Ze strachu se jí zablokovaly hlasivky. Cítila se strnulá, přitom neustále ve střehu, kontrolovala situaci. Nebylo kam uniknout. Nemohla bojovat. Byla závislá na ní. Nezbývalo než to trpět. Rigidita mysli. Podezíravost. Nutkavé chování. Zakřiknutost, plachost. Bezvýchodnost, beznaděj. Zamlklá komunikace. Cítila se zpochybňována. Plná strachu, že se jí něco stane. Nerovné postavení. Nemohla se bránit. Nevěřila jí. Přehnané emoce, úzkost, přecitlivělost, hysterie. Strach z autorit. Submisivní chování. Cítila se poražena. Ztratila svobodu být sama sebou. Svou hodnotu. Cítila se neúspěšná. Lhostejnost k sobě. Neměla volbu. Jako by si svou hodnotu vzala od ní. Normy pro svůj život. Zmatenost. Pocit, že nedostala to, na co měla nárok. Zanedbávala své tělo. Bylo to za její hranicí. Porazila sama sebe. Ustrnula v pocitu, že je nechtěná, nevítaná. Odmítla se. Pocit viny. Strnulost mysli. Odpor k duševní námaze. Nerozhodnost. Neprůbojnost. Nedostatek vitality. Nevěděla si rady se svým životem. Negativně ji to ovlivňovalo, ale nemohla nic dělat. Obavy z budoucnosti. Úzkost ohledně uzdravení. Snaha ochránit se. Uzavřenost. Velká citlivost na vnější vlivy. Ztratila víru v sebe sama. Potřebovala se cítit hodna všeho, nač pomyslí a vědět, že to vždycky dostane, ale měla pocit, že není hodna si říct, co potřebuje. Jako by se vzdala svých potřeb, sebe sama. Nízké sebevědomí, pocit, že všichni jsou lepší než ona. Strach ze vztahů, lásky, přijímat. Potlačila svoje potřeby. Chlad na úrovni srdce vůči sobě.

Jako by o sobě nevěděla, že je rozkošná. 

Jako by na ni máma reagovala pořád negativně, na cokoli, co vyjádřila, ať pocity, emoce, slova... Jako by všechno bylo špatně a nezajímalo jí to. Jako by se na ni za to zlobila. Jako by vás neviděla, nevnímala a necítila. 

Jako by o sobě získala přesvědčení, že není hodna lásky. Že je špatně. Jako byste se upozadila a stála opodál, protože byla o sobě přesvědčena, že je tak špatná, že si nezaslouží být milovaná.

Jako by žila s pocitem, že může být ráda, když se najde někdo, kdo ji bude trpět. Jako by měla pocit, že se o lásku musí pořád snažit, aby jí byla hodna.

Jako by s tímto pocitem procházela životem. S vědomím, že cokoli vyjádří, je špatně. Tak se skrývala. Nevyjadřovala se. A uvnitř sebe trpěla. 

Jako by nevěřila, že si zaslouží být milovaná. Že její city, pocity, emoce, myšlenky, tělo jsou v pořádku. Že jsou úžasné. Že je krásná a úžasná, rozkošná. 

Jako by se jí to zacházení mámy s ní zarylo pod kůži a získala životní pocit nezasloužím si a pořád se snažila potlačovat, opravovat, měnit, hledala, co ještě udělat, aby.... 

Zavřená v kolotoči sebezpochybňování a trýznění se. Ještě tohle a tamto... 

Jako by v ní pulsovala hluboko bolest, ke které se bojí přiblížit, přiznat si tu pravdu o tom, jak se vlastně v životě cítí. Jako by před tím vědomím utíkala a kličkovala, protože se možná bojí toho, to uvidět. 

Že to je v jejích rukou. Že sice uvěřila tomu, že je špatná, ale že už je velká. A že to může změnit. Že může změnit úhel pohledu na sebe sama. Tím, že si dovolí přiznat, jak se doopravdy cítí. 

Jako by v té fyzické bolesti hlavy a problémech s močovým měchýřem byla schovaná psychická bolest toho, že se cítí být nehodná lásky. 

Jenže možná není cesta hledat, co vás uzdraví. Odstranit všechny ty špatné pocity, emoce... Možná je cesta se zastavit a přiznat si to. S láskou a úctou k sobě.

Říct si pravdu: cítím se nepřijatelná. Nemilovaná. Špatná. Možná se i dívat na sebe do zrcadla a proplakat to všechno. Cítit se sebou, holčičkou, která je skrytá v pocitech a emocích, místo toho snažit se jí odstranit ze svého života. Dovolit jí, sama sobě být. 

Už před tím, před sebou neutíkat. Zůstat. Cítit se. Milovat se. Vyjádřit to všechno potlačené. Vytáhnout to do vědomí.

V té bolesti se obejmout a zeptat se, sama sebe, co tě bolí? Zalézt si pod peřinu, dát si čas, čaj a třeba čokoládu a užít si to. Trpět vědomě. S láskou a respektem, úctou sama k sobě. Vnést vědomí a účast, soucit do těch bolestí.

Jako by s láskou a pochopením, trpělivě krok za krokem si dát tu péči a pozornost, kterou potřebovala od mámy. Stát se svou mámou sama sobě. Laskavou.

Přijmout tu bolest, milovat se i s ní, milovat jí. Nedělat to jako máma, neodmítat se. Už ne.

Vědomě, krok za krokem se ptát na své pocity a potřeby. Opečovat se. Uvěřit v sebe tím, že si za to bude stát. Že si dovolí cítit se špatně a nebude se za to cítit vína a odmítat se, chladná vůči sobě.

Taková byla asi i její máma. Bez citů k sobě. I ona tak byla vychovaná. Ona nemohla dát něco, co neměla a neuměla. 

Může to zastavit. Změnit svou hodnotu pro sebe. Změnit normy pro svůj život. Ocenit se. Naplnit se sebou. Dovolit si cítit se. Být hodna své lásky a péče. Dopřát si pozornost. Tu laskavou, pečující. Dospět. 

Uvěřit v sebe tím, že si bude stát za lásku, pozornost a péči. Že přijme sebe sama se vším, kdo je, co cítí a prožívá, bez výhrad a podmínek.  

Ona je ta, na kterou celý život čekala.

Podívejte se do zrcadla.

 Zamilujete se do sebe.

Jste Božská. 

JSTE rozkošná.

Jste jedinečná.

Vyjádřete se. Svoje city a emoce, myšlenky. Přestaňte se skrývat. Máte právo si říct, co potřebujete. Naplnit si svoje potřeby. Nechat se milovat. Přijímat lásku. Jste hodna lásky. 

Naplňte se jí až po okraj, az budete přetékat...

Odpověď:

"Moc dekuji za Vase naciteni, opet nemam slov jak jste naprosto trefne a uderne pojmenovala procesy, stavy a emoce ktere ziju ve sve kazdodenni realite. Jako byste popsala presne to, co bych rekla i ja sama o sobe. Bohužel to vse jsou veci, ktere ziju predevsim na osobni a partnerske rovine a ktere jsem se mockrat snazila zmenit, previbrovat a transformovat pomoci terapii, ale bohuzel zatim bez kyzeneho uspechu a byla bych opravdu velmi rada, kdyby mi homeopatie pomohla i po teto strance. 

Po precteni Vasich slov se mi opravdu velmi ulevilo, protoze mi to pomohlo otevrit oci, ze se mnou vazne neni nic spatne a ze tohle cele ma koreny v minulosti a tedy to ma i vysvetleni. Ja uz byla na hodne terapiich ale takhle ucelene mi to jeste nikdo nerekl a ja jeste nikdy nedostala odpoved na to proc to tak mam a proc to tak ziju. A za to Vam moc dekuji, ukazala jste na pricinu a uz jen timto mam pocit, ze se to zacalo resit. "

Veronika