Žena nemá oporu v muži

23.10.2021
Žena se zlobí na muže. Nesnáší jeho chytrost. Má pocit, jako by byl neustále vytočený ven, na obdiv okolí a ona se cítí sama na všechno. Má pocit, jako by ji zpochybňoval, v jejich emocích a nezáleželo mu na tom, jak se ona cítí a co ona potřebuje.


V 7 letech se ona cítila ohrožena sama sebou. Bála se cokoli udělat, říct, aby se nezlobila sama na sebe za to. Jako by se jí zablokovaly hlasivky. Cítila se strunulá. Neustále ve střehu, kontrolovala sama sebe. Nebylo kam uniknout. Nemohla bojovat. Byla na sobě závislá. Na svém rozumu. Jako by musela sama sebe trpět. Jako by neměla sama vůči sobě svědomí. Neuvědomovala si sama sebe. Neklid. Neustále ve střehu. Očekávala nebezpečí. Nutkavé chování. Plachost, zakřiknutost. Bezvýchodnost, beznaděj. Neposednost. Cítila se zpochybňována. Plná strachu o sebe. Nerovné postavení. Nemohla se bránit. Nevěřila sama sobě. Přehnané emoce, přecitlivělost. Submisivní chování. Strach z autorit. Cítila se opuštěná. Oddělená od sebe sama. Všechno bylo proměnlivé. Plačtivost. Závislost. Nenávist. Potřebovala útěchu, uznání. Manipulativnost ze strachu z opuštění. Žárlivost. Cítila se v pasti. Akutní panika bez východiska. Nechtěla si přiznat pravdu, jak se cítí. Neklid, nervozita, hysterie. Pocit klaustrofobie v těle. Velký strach. Narůstající agresivita. Podezřívavost. Postupná rezignace. Lhostejnost. Ztratila svobodu. Všechno ji obtěžovalo. Pocit, že po ní pořád někdo něco chce. A sama se ale nechtěla podílet na fungování sebe sama. Odmítala doteky. Neochota, vzdor. Zlost. Potřebovala být na sebe hrdá, jaká je. Snažila se ale dostát své hrdosti, podle morálky společnosti. Být kultivovaná, konzervativní. Náboženské cítění. Snažila se dostát domnělých povinností, až za hranice svých možností. Cítila se uvnitř neúspěšná, zarmoucená. Ponižovaná.

 

Jako by její rozum, myšlenky ovládly tělo. Jako by sama sebe svázala a bála se pohnout. Bála se projevit. Pravdivě.

 

Jako by nestále sama sebe kontrolovala a ovládala svoje city, pocity, emoce. Místo toho, aby se cítila a uvědomovala si svoje potřeby, jako by se místo toho zaměření do sebe, do svého těla vytočila ven na své okolí a snažila se pro ně nějak vypadat. Hledala obdiv u okolí místo u sebe sama. Přizpůsobovala se požadavkům mimo sebe a snažila se jim dostát.

 

Postupně zpochybnila všechno, kým byla a co cítila. Svou pravdu. Ona věděla, zevnitř svého těla kdo je a kam jde. Co potřebuje. Věděla, že všechno, co potřebuje má uvnitř sebe sama. Ale postupně v porovnání s morálkou a požadavky okolí všechno zpochybnila. Odešla sama od sebe. Opustila své tělo, city a potřeby. Své vědomí si sebe sama. Sebevědomí vyplývající z těla.


A řídila sama sebe z venku. Myšlenkami, rozumem, věcmi, které necítila, ale které musela dodržovat. Pravidly, které někdo vymyslel a které se od ní očekávaly.

 

Šla s davem. I když proti sobě. Uvnitř zoufalá. A tento vnitřní stav jí ukazoval její muž. On jí naslouchal. On tu pro ni nebyl. A ona ho nesnášela a nechtěla, aby se jí dotýkal. Odmítala sama sebe ve svém těle. Nebyla si vědoma, kdo ona doopravdy je. Co ona doopravdy cítí a potřebuje. Zlobila se na celý svět, že ji zneužívá. Cítila se jako oběť.


Jako by potřebovala si uvědomit sama sebe ve svém těle. Své vědomí stáhnout ze světa dovnitř sebe. Zůstat u svých pocitů. Jako by potřebovala, aby její rozum nehledal pravdu ve světě, u druhých, ale aby byl přítomen u toho, co ona cítí a to jí pomohl vyjádřit. Aby ji doprovázel a podporoval a vedl jí k naplnění jejích potřeb.
Aby si uvědomila sama sebe a pečovala sama o sebe. O své pocity, potřeby a ty naplnila. A když se naplní, svou láskou, pozorností a laskavostí k sobě samé, ta láska bude přetékat na její blízké a celý svět.


Každý máme ženu v sobě. I muži. Žena je naše tělo a muž vědomí, rozum.


Jako by naše mužská a ženská část byla v nerovnováze. Jako by muži popírali tělo, vnitřní ženu, své city a ženy popíraly vědomí, svého vnitřního muže. Jako by ten obraz byl nejvíc patrný u mládeže, která si není jistá svým pohlavím...


Potřebujeme se uvnitř sebe každý spojit, sjednotit naše protiklady, muže a ženy, tělo a vědomí, abychom se stali člověkem. Abychom přijali každý sám za sebe zodpovědnost. Abychom dospěli. Abychom ctili svou jedinečnost a nechtěli být schovaní v davu. Abychom cítili sami sebe a s úctou a respektem k tomu, kdo jsme se dokázali ozvat a postavit za sebe. Abychom znali naši pravdu a neposlouchali pravdám ostatních, která pochází z morálky, bez cítění sebe sama.

 

Jsme v tom spolu 💞.

Spolu jsme jedno ❤️.

© 2016 - 2024, Příběhy emocí. 

Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!