Zlobila jsem se

13.12.2023

Zlobila jsem se. Jako bych neměla čas a prostor pro sebe. Všichni něco chtěli a potřebovali. Zaměstnávalo mě to. A já pořád dávala a nezbývalo pro mě.

Utíkala jsem do samoty, kterou jsem zoufale potřebovala. Naštvaná, nepříjemná už i sama sobě.

Nechte mě být! Nechte mě žít!

Myslela jsem si, že za to můžou ONI. Že ONI jen berou, ale nic nevracejí, že jsem v tom sama a všechno je na mě.

Nikdy mě nenapadlo, že se zlobím sama na sebe. Že všechnu svoji pozornost dávám druhým. Že o nich pořád přemýšlím, cítím s nimi a žiju jejich životy.

Že si někde hluboko v sobě myslím, že to je moje povinnosti se jim věnovat. Věnovat jim svůj život, svůj čas a pozornost. Že nemám právo na sebe sama. Na svůj život.

Nikdy mě nenapadlo, že ta zlost mě chrání. Že je jako zdvižený prst mého těla, mě samotné, které křičí po mé pozornosti. Které potřebuje, abych dala energii i sama sobě.

Které potřebuje, abych se od všech okolo otočila k sobě a konečně si uvědomila, jak se JÁ cítím. Abych uznala, že tady také jsem.
Abych si dovolila zůstat u sebe, ve své přítomnosti a uvědomovala si konečně sama sebe, své tělo a svůj vnitřní život.

Já jsem nevěděla o sobě. Neopírala jsem se o sebe, o své tělo. Neměla jsem, kde načerpat energii a sílu, protože jsem svou pozornost místo sobě pořád dávala druhým. Jako bych já sama pro sebe neexistovala. Pořád vyčerpaná.

Já si potřebuji ale uvědomit sama sebe ve svém těle. Tohle je můj život. Tohle jsem JÁ .
Potřebuji si dovolit zůstat se sebou. Cítit se sebou. Naslouchat sama sobě. Dát si svou pozornost. Prožívat sama sebe. Myslet sama na sebe.

A tím dát zároveň prostor druhým, aby byli i oni se sebou. Protože když přestanu cítit s nimi a přemýšlet o nich, když se já vrátím sama k sobě, tím i oni budou moci být konečně sami sebou.

Každý takový, jaký je.

Každý z nás má právo prožívat svůj vnitřní život sám se sebou.

Všichni můžeme být šťastní ❤️

Každý sám za sebe ❤️

A přitom spolu 💞

Mirka Zagozdová