Zmrtvýchvstání

12.10.2023
Možná je "karma" jen to, co jsme v sobě jako děti potlačili a nikdy nevyjádřili.

Možná je peklo či stavy "barda" jen to, jak se tím stále dokola zabýváme v mysli. 

Možná nám život neustále pomáhá tím, že vytváří podobné situace, abychom mohli konečně prožít a propustit to, co v nás zůstalo.

Možná se to všechno děje teď a v každém okamžiku se můžeme osvobodit. 

"Jen" tím, že si pravdivě přiznáme, jak se teď doopravdy cítíme. Že stáhneme svou pozornost z ostatních, z ONI na sebe, na JÁ a místo přemýšlení si dovolíme cítit se a prožít sami sebe.

COKOLI v nás je.
Být při tom.

Zůstat konečně přítomní se sebou, ve svém těle, se svým vnitřním životem. 

Konečně si uvědomit, že jsme tady taky. 
Že můžeme cítit sami se sebou. 
Ne s druhými. 

Dát pozornost sobě. 
Tomu, co my potřebujeme uznat, cítit, prožít a vyjádřit.

Možná v tu chvíli vstaneme z mrtvých. 
Konečně ožijeme. 

Možná znamená láska být v každém okamžiku přítomný ve svém těle. 
Být sám se sebou. 
Stát za sebou. 

A v té chvíli se paradoxně spojíme nejen sami se sebou, ale i s druhými. 

Se vším, co je. 

Staneme se součástí života, který nikdy nekončí. 
💓

Mirka Zagozdová 
© 2016 - 2024, Příběhy emocí. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!